V naší kultuře nás nikdo neučí, jak pracovat s vlastními emocemi a pocity. V józe je to ale naprostý základ. Vybrala jsem 4 témata, která se na mých lekcích nejsilněji rezonují.
1. Satja: Pravdivost k sobě
Satja znamená pravdivost. Nejde pouze o to, zda říkáme pravdu druhým, ale také o to, zda jsme upřímní sami k sobě. Dokážeme si uvědomit, že to co máme uvnitř ladí s tím co žijeme.
Pravdivost vůči sobě vyžaduje odvahu. Může nás přivést k nepříjemnému zjištění, že naše představy o životě jsou převážně naučené, že nám určitá situace ve které setrváváme nevyhovuje, nebo že dlouhodobě překračujeme vlastní hranice. Satja nás však neučí tvrdosti. Měla by být vždy spojena s ahimsou. Pravda nemá zraňovat, ale pomáhat nám vidět skutečnost jasněji a jednat v souladu se sebou. Dovolit si to.
Na podložce může satja znamenat přiznat si, že dnes potřebujeme klidnější variantu pozice. V životě může znamenat přestat předstírat, že je vše v pořádku jen protože je to rozumné, logické, v souladu s normami.
Praxe:
Uvědomění je první krok ke změně.
Na chvíli si sedněte o samotě, zapalte svíčku nebo pusťte relaxační hudbu (potřebujete se uvolnit a přestat všechno drtit hlavou). Vezměte si papír a napište si odpovědi (na ně se pak podívejte znovu s odstupem času).
Jak to skutečně mám?
- Odpovídá můj současný život tomu, co skutečně chci nebo jsem chtěl/a?
Kdo je můj vzor? Jaký je? Jak žije? Skutečně ho znám?
Co se mě nechce, protože by to mohlo vyžadovat změnu?
Kde a proč říkám „ano“, i když uvnitř cítím „ne“?
Co dělám v životě hlavně proto, abych splnil/a očekávání ostatních?
Předstírám někdy, že všechno zvládám bez odpočinku či pomoci?
Které své pocity nebo potřeby se občas snažím potlačit?
Co mi dnes pravdivě sděluje moje tělo nebo hlava?
Jsem autentický/á?
Doplň větu:
Kdybych k sobě měl/a být dnes opravdu upřímná, přiznala bych si, že…(doplň věcí která v tobě nejvíc rezonuje)
2. Ahimsa: Neubližování
Ahimsa bývá překládána jako nenásilí nebo neubližování. Často ji vztahujeme především ke svému chování vůči ostatním lidem nebo zvířatům (nejíme maso), ale stejně důležitá je ve vztahu k sobě.
Ubližovat si můžeme i nenápadně – přetěžováním těla, snahou být příliš perfektní, ignorováním únavy, přílišnou neustálou pozitivitou, skrytou vnitřní sebekritikou nebo snahou splnit očekávání všech kolem nás.
Někdy jen zůstáváme příliš dlouho v situacích, které nám škodí, protože máme pocit, že to máme prostě dát, když to přece zvládají ostatní, měli bychom taky. A někdy příliš soutěžíme, protože jsme přece soutěžili už od mala…
V jógové praxi ahimsa znamená respektovat sebe a možnosti svého těla, nesrovnávat se s ostatními a necvičit přes bolest.
Praxe:
Odpovězte si na následující otázky:
Jak se sebou mluvím, když se mi něco nepodaří?
Řekla bych stejná slova také člověku, kterého mám ráda?
Co od sebe očekávám, přestože je to pro mě dlouhodobě vyčerpávající?
Kdy naposledy jsem ignoroval/a únavu, bolest nebo potřebu odpočinku?
Co se snažím zvládnout jen proto, že mám pocit, že bych měl/a?
V jaké oblasti se nejčastěji srovnávám s ostatními?
Jak toto srovnávání ovlivňuje můj vztah k sobě?
Dovoluji si prožívat také smutek, vztek, strach nebo bezmoc, nebo se nutím být stále pozitivní?
Zůstávám v nějaké situaci, vztahu nebo prostředí, které mi dlouhodobě škodí?
Kde potřebuji nastavit jasnější hranici nebo říct „ne“?
Jak poznám, že moje tělo potřebuje zpomalit?
Ve kterých situacích na sebe bývám příliš přísná?
Vím co právě teď skutečně potřebuji?
Na závěr si napiš zadání:
Už ode dneška změním to, že ……….(opět vyber jeden nebo dva body které v tob nejvíc rezonovaly)
3. Brahmačárja: Vědomé zacházení s energií
Brahmačárja se tradičně vykládá jako sexuální zdrženlivost nebo věrnost. V širším pojetí však znamená umírněnost a vědomé hospodaření s životní energií.
Každý den svou energii něčemu věnujeme – práci, rodině, vztahům, starostem, telefonu i neustálému přemýšlení. Pokud ji pouze vydáváme a nedoplňujeme, přichází vyčerpání.
Brahmačárja nás vede k otázce: Kam svou energii směřuji a co mi ji naopak bere? Neznamená to vzdát se radosti nebo aktivity. Jde o hledání rovnováhy a rozpoznání toho, co je skutečně důležité.
V denním životě to může mít podobu extrémní fyzické aktivity, která nás ale v dlouhodobém měřítku přetěžuje. Zahlcení podněty – neustále něco musím zlepšit, koukání do mobilu, které to naše kolečko vyčerpání ještě posiluje, nebo snaha přebírat odpovědnost za všechno a za všechny.
Učíme se nerozdávat veškerou svou sílu a ponechat si dostatek energie také pro sebe.
Praxe:
Večer si udělej retrospektivu celého dne a rozděl do dvou sloupečků – dobíjí a vybíjí. Podívej se na poměr aktivit. Pokud bude dobíjejících stejně nebo více, pak jsi borec!
4. Svádhjája: Sebepoznání
Svádhjája znamená studium, sebereflexi a poznávání sebe sama. Patří sem pozorování vlastních myšlenek, emocí, návyků a reakcí. Pokud jsme prošli třemi předchozími, měli bychom mít už kus cesty za sebou.
Svádhjája nás vybízí, abychom si všímali svých opakujících se vzorců. Proč na sebe kladu tak vysoké nároky? Proč je pro mě těžké odmítnout? Proč odpočívám až ve chvíli, kdy už nemohu dál? Co mi skutečně prospívá a co mi škodí?
Důležité je pozorovat se bez odsuzování. Cílem není hledat na sobě další chyby, ale postupně si lépe porozumět. Jóga nám k tomu vytváří prostor. Když se ztišíme a obrátíme pozornost dovnitř, můžeme lépe vnímat signály těla i to, co se odehrává v naší mysli. Zvládneme to ale i doma sami.
Čtyři principy, které vedou ke svobodě
Tyto čtyři principy spolu úzce souvisejí. Ahimsa nám připomíná, abychom si neubližovali. Satja nás učí pravdivě si přiznat, co prožíváme a potřebujeme. Brahmačárja nás vede k tomu, abychom zbytečně neplýtvali svou energií. Svádhjája nám pomáhá rozpoznat návyky a vzorce, kvůli kterým své potřeby přehlížíme. To vše bez kritiky!
Dosáhneme tím svobodu a autentičnost. Laskavější vnitřní dialog a schopnost nastavit si zdravé hranice. Zmizí pocit „co si o mě myslí“…..protože pokud víme kdo jsme, stojíme pevně v sobě.